aneb, jak renovuji své FRAMO
Kde začít, asi tím, že se zabývám vojenskou historií a jsem členem klubu vojenské historie. Někdy v roce 2003 jsme s kamarádem uvažovali koupit nějaké to dobové přibližovadlo. Volba padla na nějaký malý náklaďáček, na kterém bychom mohli vozit spoustu věcí, kde by se dalo přespat a taky někoho vozit. Nemuseli jsme ani dlouho hledat a našli jsme FRAMO 901. Malý valníček, na který není potřeba řidičský průkaz na nákladní vozidla a celkem dostupný.
Nemajíce mnoho peněz, začali jsme shánět. No, nakonec z mé mladické nerozvážnosti jsem zakoupil v Jablonci nad Nisou rozebraný náklaďáček. Vzhledem ke stavu byla cena nemalá a dovoz také něco stál. Přivezli jsme ho ke kamarádovi na dvůr a začali rozebírat. Ukázalo se, že spousta dílů chybí, je nepoužitelných a také předělávaných.
Koupil jsem tedy Framo další, tentokrát v Holedeči na Žatecku. Auto bylo nesrovnatelně kompletnější a bylo použito, jako základ pro renovaci. Sehnal jsem si i slušnou kabinu a během několika (cca 4) let dal podvozek do funkčního stavu. Výborné bylo, že jsem měl tenkrát možnosti si dost věcí nechat udělat za minimální peníz nebo za dobré slovo. Nejprve jsme auto dávali dohromady s kamarádem u něj doma, ale pak jsem si pronajal garáž blíže domovu a pokračoval sám.
Dlužno říci, že jsme se dohodli, že auto bude moje, budu do něj vkládat peníze a kamarád mi pomůže s prací. Tím se předešlo veškerým sporům o vlastnictví, peníze a podobné věci.
Tak nějak to začalo. Ale trvalo ještě dlouhou dobu, než jsem Framo dotáhl do podoby, jakou má dnes. Pravdou je, že jsem o jedno témě kompletní Framo přišel, ale o tom se rozepisovat nechci.
Při renovaci druhého jsem zvolil ne zrovna nejlepší cestu, tedy tu, že si automobil sestavím. Vycházel jsem z toho, že soustu dílů jsem měl jako náhradních a vhodných k repasi. Něco už bylo hotové (např. převodovka). Práce probíhaly, jak o u normální renovace – rozebrání, očištění, oprava, repase nebo výměna komponent. Některým dílům jsem věnoval větší péči, než u předchozího Frama. Měl jsem kontakty. Dost věcí jsem se naučil a dost věcí jsem si nechal udělat, vyrobit atd.
Celý automobil byl tedy rozebrán na díly, které byly opraveny, vyměněny, nebo alespoň očištěny a znovu použity. Tam, kde to šlo jsem se snažil zachovat originalitu a nebo alespoň dobový vzhled. Komponenty jsem dával dohromady někdy od května 2010.
Začal jsem díly přední nápravy, zadní nápravou a brzdami. Do předních ramen a těhlic jsem dal nová pouzdra. Některá pouzdra bylo nutné vlepit Loctitem. Veškeré čepy jsem dal nové.
Zadní náprava má diferenciál ve velmi dobrém stavu a jediná složitá věc bylo nastavení vůlí mezi oběžným kolem a pastorkem. Samozřejmě jsem všude dával nová ložiska a gufera.
Delší dobu mi trvalo, než jsem sehnal použitelný zadní brzdový buben. Buben by neměl mít moc tenkou stěnu (po několikerém osoustružení vnitřního povrchu). Je také potřeba dbát na to, aby nebyly poškozené závity v dírách pro šrouby kola. Další věcí jsou brzdové válečky. Já jsem použil druhovýrobu pro Barkas 1000. Jen bylo třeba vyrobit delší tyčky, které se opírají do brzdových čelistí. Ale vyrábí se také kopie původních válečků, jen jsou o mnoho dražší. Zádrhel vznik u hlavního válce. Nechal jsem je repasovat u české firmy, ale rosil a to i po reklamaci. Po repasi v Německu drží. Brzdové potrubí je nové, měděné a brzdové hadice opět pasují z Barkasu 1000.
K pohonnému ústrojí napíšu pouze to, že je nutné nechat vyrobit nová vystřeďující pouzdra kardanového hřídele a nové hardy spojky. Pouzdra byla povětšinou pertinaxová (projevil se zde dobový nedostatek materiálu).
Motor, který jsem sehnal má opět obsah 1000 cm3 a dle majitele nové pístní kroužky. Zatím funguje :-).
Koupil jsem novou výdřevu a měl veškeré plechy, ale i když jsem kabinu svěřil odborné firmě, spasování stálo mnoho úsilí, času a prostředků. Nicméně se k tomu postavili čelem a výsledek myslím vypadá velmi dobře. Opět bylo vidět, že i když se jednalo o čistě sériovou výrobu, přece jen podíl ruční práce byl značný a tedy co kus, to originál.